Tato firma s čistým obratem okolo 350 milionů korun a roční produkcí přes 3200 tun ryb je největším „výrobcem“ sladkovodních ryb v Evropě. Z 85 procent jsou to kapři. A až osmdesát procent celé roční produkce jde na export. Což odporuje rozšířené představě, že kapr je ryba, která se jí jenom u nás.
Vyvážíme hlavně do Německa, Rakouska, Polska a Maďarska, ale taky do Francie a v menším množství do dalších zemí, říká dlouholetý předseda představenstva Rybářství Třeboň Ing. Jan Hůda Ph.D.
Rybářství Třeboň v současné době nemá podle Jana Hůdy žádného vážného konkurenta. Vděčí za to velikosti společnosti, síle značky, dlouhodobě příznivým hospodářským výsledkům a poptávce po sladkovodních rybách v Evropě.
Situace, kdy si zahraniční odběratel vyzkoušel nahradit kapra z jihu Čech výhodně nabízeným kaprem z jihu Evropy, zažil Jan Hůda několikrát. Rozdíl v kvalitě zákazníci poznali okamžitě.
Ostatně Třeboňský kapr získal za kvalitu svého masa a velkou výtěžnost ochrannou známku již v roce 1936, jako první a jediná ryba v Česku.
Proč se vlastně největší soustava rybníků v Evropě nachází právě tady?
V Čechách bývalo až 3,5krát více rybníků než dnes. Většina ale byla v 17. a 18. století zlikvidována a na jejich místě se začalo pěstovat obilí a zelená píce. Bylo to ekonomicky výhodnější, poznamená Jan Hůda. Čímž se dostane k odpovědi na naši otázku:
V jižních Čechách se o to pokoušeli také, ale ukázalo se, že zdejší půda, která je na písku nebo rašelině, je tak neúrodná, že se po pár letech zase vrátili k rybníkům.
Nebýt téhle šťastné „závady“ zdejší krajiny, možná bychom dnes žádného Třeboňského kapra neznali a na místě rybníku Rožmberk by se prostíralo obyčejné pole.
Skutečnou cenu takového lánu bychom poznali pravidelně o povodních. Stačí si připomenout, že v roce 2002 Rožmberk zadržel dvanáctinásobek vody, než je jeho běžný stav. Sedmdesát milionů krychlových metrů, které by se jinak valily městy a vesnicemi pod ním.
Osudové zlomy
Jan Hůda prý chtěl být rybářem odjakživa. To se mu splnilo. V rybářství pracuje dohromady 43 let.
Když se za těmi roky ohlédne, vidí několik zlomových bodů – a jedním z nich je porevoluční privatizace třeboňského rybářství.
Podařilo se nám ho nerozbít. I když proti nám stálo sedm projektů, které měly přesně tohle v plánu, vzpomíná Jan Hůda.
Potom jsme dokázali ustát první etapu po privatizaci, jeden čas jsme měli 30 tisíc akcionářů. Zkuste si to řídit… Ale zvládli jsme to, neslevili jsme v produkci, a dokonce se během let podařilo přikoupit další podniky, které dneska spadají do holdingu: Hlubokou, Mariánské Lázně, Tábor. To snad dokazuje, že náš podnik je zdravý.
K tomu zdraví snad přispěla i dlouholetá spolupráce s Českou spořitelnou.
Kdykoli jsme potřebovali finančně pomoci, třeba v akvizicích, s Českou spořitelnou to proběhlo pokaždé v naprostém pořádku. Já ji hodnotím jako nesmírně solidní instituci.
Nebát se lidí, kteří jsou lepší než já
Jan Hůda letos získal cenu manažer čtvrtstoletí. Co by doporučil manažerům příštího čtvrtstoletí?
V první řadě musí člověk ovládat svůj obor. Všichni ve firmě, od dělníků po vysokoškolsky vzdělané odborníky, musí poznat, že na to máte. V druhé řadě musí umět přiznat chybu, říká Hůda.
Dobrý manažer je podle něj člověk, který si dokáže najít spolehlivé a schopné zástupce. Takové, kteří jsou pokud možno lepší než on sám.
Celý článek si můžete přečíst zde.