Jediný bezpečný způsob trvalého zneškodnění radioaktivních odpadů je jejich vhodná úprava a uložení tak, aby byla zajištěna izolace od všech složek životního prostředí. Ukládání radioaktivních odpadů je konečným krokem v posloupnosti pečlivě kontrolovaných činností. Celý proces začíná sběrem a tříděním radioaktivních odpadů, jejich následným zpracováním a úpravou, které jsou závislé na druhu a kategorii odpadů. Smyslem všech těchto činností je ochrana člověka a životního prostředí.
Poslání Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO)
Správa úložišť radioaktivních odpadů je zákonem garantovanou zárukou bezpečného ukládání všech radioaktivních odpadů v ČR od roku 1997. Bezpečný provoz tří našich provozovaných úložišť je toho dokladem.
Provozovaná úložiště radioaktivních odpadů
V Česku je aktuálně více než sto původců radioaktivních odpadů. Tyto radioaktivní odpady jsou bezpečně ukládány do úložišť radioaktivních odpadů – Bratrství v Jáchymově, Richard v Litoměřicích a úložiště Dukovany v areálu jaderné elektrárny Dukovany. Tato úložiště jsou určena ke konečnému uložení nízko a středněaktivních odpadů pocházejících z využití radioaktivních látek v průmyslu, zdravotnictví či výzkumu a také z provozu jaderných elektráren. V současné době je v úložištích dohromady okolo 19 000 m3 radioaktivních odpadů.
Česká republika vyrábí zhruba třetinu elektřiny v jaderných elektrárnách. V Temelíně a Dukovanech vzniká každoročně na 100 tun vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva (VJP), které nelze uložit do již provozovaných úložišť. V současné době je VJP dočasně skladováno v takzvaných meziskladech přímo v areálech elektráren ve speciálních kontejnerech Castor. Ty zajišťují dokonalou ochranu okolí před zářením, ale životnost kontejnerů a meziskladů je projektována na zhruba 50 let. Již nyní tedy víme, že VJP i další vysokoaktivní odpady nemůžeme na povrchu skladovat dlouhodobě. Musíme je účinně a bezpečně oddělit od životního prostředí, a to na velmi dlouhou dobu, v řádu desítek nebo dokonce stovek tisíc let, tak, aby radioaktivita poklesla na bezpečnou úroveň.
S jádrem v současné době žijeme a podle energetické koncepce státu budeme žít i v dohledné budoucnosti. Tak, jako čerpáme veškerá pozitiva, která využití radioaktivních látek v desítkách technologií přináší, musíme se vypořádat i s radioaktivními odpady. Je to úkol pro současnou generaci, který nemůžeme odkládat a přenášet na naše děti.
Hlubinné úložiště má všeobecný respekt u vědců
Za celosvětově nejúčinnější a nejbezpečnější cestu ke zneškodnění těchto látek se považuje hlubinné úložiště. Na základě dlouhodobých vědeckých výzkumů se jeví jako nejvhodnější uložení těchto odpadů ve speciálních kontejnerech do velké hloubky (cca 500 metrů) ve stabilním geologickém masívu. Tedy prostředí, kde nehrozí například tektonické posuny, vulkanická činnost, zemětřesení, záplavy apod. Ve stabilní formaci je vybudován systém chodeb, v nichž lze odpady bezpečně ukládat.
Shodně postupují i v zahraničí
V ČR za projekt hlubinného úložiště nese odpovědnost SÚRAO. V současné době probíhá fáze sběru dat v potenciálně vhodných lokalitách, kterých je celkem 9. Finální lokalita by měla být vybrána v roce 2025. Se zahájením provozu hlubinného úložiště se pak počítá v roce 2065. Celkem by zde mělo být uloženo zhruba 9 000 tun vyhořelého jaderného paliva. Tento projekt má oporu i v tzv. „Koncepci pro nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem“, kterou schválila vláda ČR.
Výstavba hlubinného úložiště není českou specialitou. Naopak. Prakticky všechny země s atomovými elektrárnami na projektu ukládání vyhořelého jaderného paliva intenzivně pracují. Zřejmě nejdále je Finsko, kde se s otevřením úložiště počítá v roce 2023. Ve Švédsku plánují podobný projekt na rok 2030. Hlubinné úložiště řeší také Francie, Německo, Švýcarsko, Rusko, Velká Británie, Čína nebo USA.
Hlubinné úložiště radioaktivních odpadů potřebujeme. Nemůžeme tyto látky odvézt někam do zahraničí, nemůžeme je vystřelit na Měsíc, neměli bychom si je ani předávat z generace na generaci na povrchu. Není to jen otázka státních úředníků, vlády, ekologických aktivistů či dotčených lokalit. Je to otázka 10 milionů lidí v České republice.
Podrobnější informace naleznete zde.
