V pátek 12. května bude už od páté hodiny odpolední připravený doprovodný program, na kterém, na kterém vystoupí řada mladých umělců zapojených do projektu ZUŠ Open, temperamentní soubor bicích nástrojů NeoPercussio, budou promítány umělecké dokumenty z dílny České televize. Večerem bude provázet známá tvář České televize, moderátor, herec a režisér Honza Adámek. Akce se koná za každého počasí. Sezení v trávě – deky doporučujeme vzít s sebou. Přímo na místě možnost zakoupit chutné občerstvení v piknikovém stylu! Vstup volný. Více se dozvíte zde.
Zahajovací koncert bude přímým přenosem vysílán také do devíti kin napříč Českou republikou. Vstup do kin je taktéž volný – více se dozvíte na webu Pražského jara zde.
Pražské jaro 2017
Program 72. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro nabídne na 45 koncertů, přičemž široce rozevřený dramaturgický vějíř svou nabídkou nadchne jak milovníky velkého orchestrálního zvuku, tak obdivovatele hudby komorní, příznivce hudby současné nebo ty, kteří se zaujetím sledují nejnovější trendy poučené interpretace hudby minulých epoch.
Mimořádné zahájení
Přehlídku prominentních zahraničních symfonických orchestrů, jakožto i festival samotný, zahájí těleso, které mnozí řadí na první příčku pomyslného žebříčku nejlepších světových orchestrů – Vídeňští filharmonikové v čele s dirigentem Danielem Barenboimem. Orchestr na Pražské jaro zavítá již posedmé – pocty zahájit festival se jim ale dostává vůbec poprvé. Daniel Barenboim pojal přípravy zahajovacího koncertu skutečně důkladně i velkolepě. Smetanovu Mou vlast zařadil na program abonentního koncertu Staatskapelle Berlin 12. a 13. prosince 2016 v Berlíně. Jen několik dní poté dílo nastudoval s Vídeňskými filharmoniky a uvedl na koncertech ve Vídni, Paříži a Kolíně nad Rýnem (16. až 21. prosince 2016). S Vídeňskými filharmoniky Mou vlast zahraje ještě v předvečer zahájení Pražského jara, a to v Mnichově – symbolicky ve městě, které po dlouhá desetiletí bylo spjato s působením dirigenta Rafaela Kubelíka, jenž tam Smetanův cyklus s velkým úspěchem uváděl. Po zahajovacích koncertech Pražského jara dílo představí ještě v Linci a opětovně ve Vídni.
Zajímavostí je, že si Daniel Barenboim nechal zaslat videozáznam slavné Kubelíkovy interpretace z Pražského jara 1990. Jeho obdiv ke Kubelíkovi se okamžitě projevil také při natáčení dokumentárního filmu, který ve spolupráci s Českou televizí festival připravuje, jenž zachycuje Barenboimovu práci na zkouškách v Berlíně a Vídni. V rozhovoru se opakovaně ke Kubelíkovi vrací, nazval jej dokonce jedním z duchovních otců, kteří stáli na začátku jeho dirigentské kariéry. Zdůraznil rovněž, že téma „vlasti“ je v dnešní době stejně aktuální jako v době Smetanově. Úzce se dotýká i jeho samotného – je obecně známo, nakolik se aktivně angažuje v otázkách mimohudebních, lidskoprávních a politických, v hledání mírového řešení palestinsko-izraelské otázky, čehož je ostatně nejzářivějším důkazem jím založený West-Eastern Divan Orchestra, v němž bok po boku hrají mladí hudebníci z Izraele i Palestiny.
Režisérovi dokumentárního filmu Martinu Suchánkovi se podařilo nebývalé – Daniel Barenboim i Vídeňští filharmonikové dali souhlas k přítomnosti kamer už na první zkoušce. Diváci tak mohou sledovat jejich práci od prvních okamžiků, kdy dirigent představuje svou koncepci, tvaruje jednotlivé fráze, dává jim kýžený charakter a vysvětluje výstavbu díla, aby byla zřetelně formulována místa gradace a spočinutí. Nevypráví příliš dopodrobna o mimohudebním programu symfonických básní, české legendy zmiňuje jen rámcově. Jako by tím chtěl podtrhnout schopnost díla promlouvat k mezinárodnímu publiku, akcentovat výpověď díla skrze archetypy lásky, přírody či historických legend, které jsou srozumitelné a do vlastní zkušenosti převoditelné ze samotného poslechu hudby pro publikum napříč světem.
Pokud by se měla Barenboimova práce charakterizovat jediným slovem, volil bych výraz „efektivita“. Do Vídně přivezl vlastní notový materiál, ve kterém naznačil fráze, vypracoval smyky, korigoval dynamiku, v některých místech dokonce v drobnostech upravil instrumentaci – kupříkladu na začátku Tábora nechává hrát kontrabasy o oktávu níže, což na rozdíl od Smetanovy doby umožňují dnešní pětistrunné nástroje. Dokáže však pohotově zareagovat na inspiraci od hráčů – ve Vídeňské filharmonii působí hned několik Čechů. Když jedna rychlá fráze Z českých luhů a hájů stále neměla zvuk, který Barenboim požadoval, ve skupině prvních houslí začala živá diskuze. Po ní koncertní mistr pana dirigenta požádal, zda by nemohli upravit smyk podle doporučení Milana Šeteny, jak je to prý zvykem hrát v Česku. Pan dirigent návrh přijal a od té chvíle se pak vždy na konci zkoušky tak trochu v nadsázce pléna zeptal: „I za českou sekci vše v pořádku?“
Více o programu Pražského jara na Kampě se dozvíte zde.