O generaci Y (neboli millenials) se v poslední době hodně píše a hodně mluví. Značně se totiž liší od generací předchozích a pracovní trh na ni pořád ještě není tak úplně připraven. Jsou to dnešní dvacátníci a třicátníci, co studují nebo vystudovali vysokou školu a zpravidla odkládají to, co jejich rodiče v jejich věku už dávno měli – svatbu, děti i pořizování bydlení. Neznamená to ovšem, že jde o sobce a líné asociály, naopak – většina z nich je v několikaletém vztahu, už při studiu pracuje, hodně cestuje a aktivně volí, i když na změnu politické situace příliš nevěří.
Zahraničních studií a průzkumů, které o generaci Y pojednávají, je celá řada. Co platí v USA, odkud nejčastěji pocházejí, ovšem nutně nemusí platit u nás – a většinou ani neplatí. České „milleniály“ a jejich specifické životní preference proto dlouhodobě sleduje například nejčtenější celostátní časopis pro vysokoškolské studenty Studenta. Ve svých on-line průzkumech se každoročně dotazuje tisíců českých studentů na různé aspekty jejich studia, kariéry i osobního života, díky čemuž jsme schopni lépe pochopit nejen to, jak současní mladí lidé žijí, ale i to, jak přemýšlí.
Pracovití cestovatelé
Průměrný český vysokoškolák chce v rámci svého studia dosáhnout magisterského titulu, byť věří, že praxe je důležitější než vzdělání. Tu si také aktivně hledá – většina vysokoškoláků při studiu i pracuje, a to v rozmezí až do 20 hodin týdně, což je poloviční úvazek. Stále nicméně bydlí u rodičů a největším zdrojem jejich příjmů bývá právě podpora rodiny. Měsíčně mu po zaplacení nutných výdajů, jako je nájem nebo jídlo (pokud je platí), zbývá na útratu přibližně tři tisíce korun, které nejčastěji utrácí za zábavu, případně si je odkládá stranou. Jako nečastější důvod pro šetření vysokoškoláci uvádějí „pro případ“.
„Představa mladého pecivála, kterého nic nemotivuje k tomu vyletět z hnízda, protože maminka dobře vaří, je přežitá. Tzv. mamahotely stále ještě fungují zejména kvůli svým ekonomickým benefitům, protože například ceny pronájmů bytů nejen v hlavních univerzitních městech jsou někdy až neúměrně vysoké, zatímco platy za brigády a poloviční úvazky, kterými si studenti při škole přivydělávají, zůstávají poměrně nízké,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu Studenta a organizátorka průzkumů Markéta Paráčková.
Právě nízké platy Čechů ve srovnání se zahraničím vysokoškoláky rovněž vedou k úvahám o práci a životě v zahraničí. Velké množství z nich by si ho chtělo alespoň vyzkoušet na pár měsíců, většina pak klidně i na pár let či na neurčito. Pracovní příležitosti v zahraničí jsou totiž podle nich výrazně zajímavější než doma, a i když je pro ně Česko dobrou zemí pro život, většina by se ráda dlouhodobě uchýlila do jiné evropské země, nejčastěji do Velké Británie, Německa/Rakouska či do některé ze skandinávských zemí.
V ložnici spíše skromní
Ač bývají studentská léta charakterizována svou nezávazností a volností jak v životním stylu obecně, tak zejména v sexuálním životě, mýtus vysokoškoláka jako sexuálního predátora už dnes neplatí. Většina současných vysokoškoláků je v dlouhodobějším vztahu – často i v řádu let – a doposud měla dva až tři sexuální partnery. Nic moc jim neříká sex na jednu noc ani třeba on-line seznamky typu Tinder, které jsou v poslední době na vzestupu popularity.
„Zhruba desetina studentů ještě žádného intimního partnera neměla a 15 % z nich už sice sexuální zkušenosti má, ale v aktuální životní fázi není sexuálně aktivní,“ podotýká Paráčková. „Podle odborníků z amerických univerzit takovou sexuální zdrženlivost vykazovali mladí lidé naposledy ve dvacátých letech minulého století, tedy v období velké hospodářské krize.“
Nejenže tedy studenti na sex nespěchají, ale ani ve vztahu pro ně pak není nejdůležitější, naopak ho řadí až daleko za porozumění, respekt, možnost se na druhého spolehnout, společný smysl pro humor a různé další aspekty důležité ve vzájemném soužití.
„Vysokoškoláci jsou obecně na rodinu velmi silně orientovaní. Když jsme se jich například ptali na to, v čem vidí štěstí, odpovídali svorně, že největším štěstím je pro ně mít kolem sebe rodinu a přátele, kteří je podporují. Rodina tak zvítězila i nad možností se seberealizovat, nad úspěchy a uznáním nebo nad střechou nad hlavou,“ říká Paráčková.
Skeptičtí, leč aktivní voliči
Co se veřejného života týče, jsou vysokoškoláci aktivní – k volbám chodí pravidelně či alespoň většinou. Ze všech voleb, ke kterým chodí, považují za nejdůležitější ty do Poslanecké sněmovny. Za nejméně důležité a také nejméně populární, co se návštěvnosti týče, pak označují volby do Evropského parlamentu.
V Evropské unii si nicméně studenti přejí setrvat. Pro odchod z EU je pouze čtvrtina z nich. „Jako nejčastější důvod pro to, proč by měla Česká republika vystoupit z Evropské unie, studenti uváděli oslabené národní zájmy, tedy že nesouhlasí s tím, aby o jejich osudu rozhodoval kdosi v Bruselu. Dalšími důvody pro vystoupení z EU byly nesouhlas s aktuální politikou unie a nedůvěra v to, že koncept EU funguje,“ říká šéfredaktorka časopisu Studenta. Důvody pro setrvání byly nejčastěji pocit bezpečí a hospodářského růstu v rámci EU, volný pohyb osob obecně a konkrétně pak jednodušší vycestování za prací a životem v rámci evropských zemí.
Se současnou domácí politickou reprezentací jsou vysokoškoláci spíše nespokojení. Největší procento z nich (68 %) je nespokojeno s prezidentem republiky, který podle jejich názoru nejméně hájí jejich zájmy, 58 % z nich je pak nespokojeno s vládou a 57 % je nespokojeno s poslanci. Nejlépe v tomto směru dopadli obecní zastupitelé, kteří podle studentů ze současné politické reprezentace hájí jejich zájmy nejvíce.
„Byť velká většina studentů pravidelně volí, jen necelých třicet procent věří, že volby dokážou v zemi něco reálně změnit. Zbytek si myslí, že centrální dění v republice je výsledkem dlouhodobých zájmů vlivných lidí a volby s tím příliš mnoho nenadělají,“ uzavírá Paráčková.